Cesta za králem blesků V
7. 9. 2010
Wywerny útočily zuřivě na Rolda a Elishu. Ti se zuřivě bránili, ale bylo celkem jasné, že proti okřídleným tvorům se žhnoucíma rudýma očima jsou bez šance. Wywerny na ně útočiliy svými dlouhými drápy a působili tak dvěma bojujícím nesnesitelnou bolest.
A najednou, jako by toho už tak nebylo dost, se z nebe snesl blesk a málem zasáhl Elishu.
"Co to bylo?" zakřičela.
"Vypadá to, že máme čest s některou z vyšších wyweren." zakřičel v odpověď Rold, "Nejvyšší je Královna živlů, ovládá všechny živly, pod ní jsou královny jednotlivých živlů a úplně nejníž jsou obyčejné řadové bojovnice."
A ten blesk nebyl jediný. Zanedlouho uhodil do země další. A opět těsně minul. Tentokrát Rolda. Ten se rozhlédl a spatřil v povzdálí wywernu s modrý peřím.
"Tak, a mám tě právě tak dost." naštval se a chtěl po ní hodit kudlou, když ho zarazil Carionův hlas.
"Mám ho." zakřičel vítězoslavně.
Pak svitek rozložil a začal ho studovat. Po pár sekundách našel, co hledal a začal něco mumlat. Mezitím wywerny odzbrojily Elishu a teď se ji snažily shodit dolů do propasti. Rold se držel z posledních sil, ale meč nepouštěl. Zarputile odrážel útoky a čekal na příležitost, jak zabýt královnu blesků. Už ho vážně nebavilo se jim vyhýbat.
Po pár vteřinách se Carion napřímil a v ruce mu zářil zlatý oheň. Zvedl ruku nad hlavu a pronesl jedno jediné slovo - dokončení zaklínadla. Oheň mu z rukou vystřelil do několika paprsků a každý z nich zasáhl jednu wywernu. Popadaly na zem a do rokle.
"Všichni v pořádku?" zeptal se Carion.
"Ne." odpověděl upřímě Rold, "tu královnu jsi mi totiž měl nechat."
"Příště." odpověděl prostě Carion, "Teď bychom měli pokračovat, než sem přilétnou další."
"Souhlasím." řekla Elisha.
A tak pokračovali v cestě. Opatrně postupovali mezi skalami, až se dostali na volné prostranství. Ale to by nebylo jen tak, aby se něco nestalo. Když přišli doprostřed volného prostoru, všechno kolem nich se změnilo. Ocitli se v nějáké jeskyni a ta byla vážně obrovská.
Tři přátelé skončili v nejtemnějším koutě.
"Kde to jsme?" zeptala se potichu Elisha.
"Nemám ponětí." odpověděli hoši unisono.
Začali se po tom divném mstě rozhlížet. Vypadalo to, že je prázdné. Ale jistí si být nemohli, protože tam byla černočerná tma.
"Musíme být opatrní." řekl Carion, "Zdání může klamat."
"To je sice pravda, ale z místa se hnout musíme, protože jinak tu budeme trčet ještě za pár let." řekl Rold a zvedl se z podlahy.
Ostatní následovali jeho příkladu a kráčeli za ním doprostřed sálu.
Najednou se ale ozval strašlivý řev. Nervydrásající zvuk se ozýval z místa přímo před nimi, z místa, které bylo zahaleno v oblaku temnoty ještě větší, než vládla ve zbytku sálu...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
