Nevítaná společnost
Adrien a Jenn sestupovaly po schodech, které vedly dolů do krypty. Elbait čekala venku.
"Já nic nevidím..." postěžovala si Jenn.
"Tak počkej." odpověděla Adrien. Potom pronesla několik slov a v ruce se jí oběvila ohnivá koule.
"Výborně, ale teď nebudeš moct střílet..." poznamenala Jenn.
"To vůbec nevadí." odpověděla Adrien, která mezitím luk hodila na rameno, "Stačí, že mám meč a svá kouzla."
"Tak dobře." řekla Jenn.
Poté obě pokračovaly v sestupu.
Chodba vedla čím dál hloub. A pak najednou byly na rovné zemi. Postupovaly chodbou dál.
"Kam myslíš, že to vede?" otázala se Jenn.
"Nemám tucha, ale pokud nám to doporučila Karol, budu věřit." odpověděla Adrien.
Pak postupovaly již mlčky. A byly by tak postupovaly až k cíli, kdyby se pod Adrien najednou nerozevřela podlaha. Než dívky stačily zareagovat, Adrien se zřítila. Dolů do tmy. A sní zaniklo i světlo, takže Jenn zůstala v naprosté tmě. A v té tmě slyšela šelestění křídel. Připravila si zbraň a postupovala dál. Vždy nejprve zašátrala nohou a ujistila se, že stoupne na pevnou zem. Nechtěla taky skončit v nějáké díře. Najednou ucítila tupou bolest a pak upadla do bezvědomí. Někdo ji přetáhl po hlavně palicí, nebo možná kyjem.
>>*♥♥♥*<<
Adrien se zvedla ze země a rozhlédla se kolem. Byla v bezvědomí a to to kouzlo zrušilo. A to jí zachránilo život. Adrien totiž spadla a potom to s ní nějákým zázrakem smíklo do nejtemějšího kouta obrovské jeskyně plné skalních trolů. Kdyby to světlo nezhaslo, byla by teď mrtvá.
Ano, sice kolem sebe ty troly neviděla svým normálním zrakem, ale vnitřní zrak, zrak draků, ji nezklamal. Umožňoval jí vidět i v naprosté tmě a toho teď využila.
Začala troly počítat. Napočítala kolem pětadvaceti.
"Co je moc,je příliš." řekla si potichounku a ještě potišeji sejmula z ramene luk. Naštěstí se při pádu nepoškodil.
Adrien založila šíp a pečlivě zamířila na nejbližšího trola. Pak šíp vypustila. Cíl zasáhla přesně. Jediné, co se ozvalo, bylo tupé zadunění těla o kamenou podlahu. Naštěstí si toho žádný trol nevšiml. A i kdyby, asi by ho nenapadlo hledat střelce. A stejně by ji neviděli. Skalní trolové se sice hodně na zrak spoléhali a také na čich, ten dokonce používali více, než zrak. Ale v tuhle chvíli by jim byl houby platný.
Celý sál totiž zahaloval smrad síry.
Adrien znovu založila do tětivy šíp a zamířila. Chtěla jich co nejvíce vyřídit aniž by byla odhalena. Povedlo se jí zabít dvanáct, než si jí jeden všiml. No, ani ne tak jí, jako zaregistroval letící šíp.
"Dobře, tak jinak." rozhodla se Adrien a než stačil kterýkoli trol zaútočit, již měla luk zase na rameni. V pravé ruce meč a v levé jí jiskřila magická energie.
Když se první trol přiblížil na dostřel kouzel, Adrien energii uvolnila a milého trola smetl z povrchu zemského blesk. Trolové, kterí byli chabého rozumu se trochu lekli, ale ne nadlouho. Za chvíli se zase řítili na Adrien. Ale jí ta chvilka stačila, stačila zlikvidovat další tři nebo čtyři.
A to už byli zbývající trolové, asi sedm, u ní. Pustila se do nich mečem a z energie v levé ruce udělala druhý meč. Světlo meče bylo tak jasné, že musela zavřít oči. A i trolové se odvraceli. Ale oni na rozdíl od Adrien, která využívala svého daru - dračího zraku, neviděli zhola nic. To světlo je oslepilo.
Netrvalo dlouho a bylo po nich. Adrien zrušila kouzlo a pokračovala v cestě.
"Musím najít Jenn." pomyslela si.
Rozhlédla se po nějákém tunelu a jeden opravdu našla v protější stěne jeskyně. Vykročila tam a dlouhými kroky přešla sál. Pak vkročila do tunelu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
