Smrtící marmeláda
Probouzím se v temnotě a jediné, co slyším, je vzdálený zvuk klimatizace. Otevřu oči a naskytne se mi pohled na prázdnou potemnělou chodbu školní budovy. Oknem dovnitř dopadá měsíční svit a já přemýšlím, co se stalo a co ku*** dělám uprostřed noci ve škole.
Otočím se a vidím za sebou pootevřené dveře. Vychází z nich tenký proužek nažloutlého svitu vydávaného žárovkou. Chvíli mi trvá, než se zorientuji, ale nakonec mi docvakne, že se dívám na pootevřené dveře školní jídelny.
Pomalu se pohnu a jako v tranzu vykročím vpřed. Připadám si, jako by se mé tělo pohybovalo nezávisle na mně a to se mi nelíbí! Vždyť jsem pevná a tvrdá jako skála! Se mnou nic nehne! Alespoň doteď jsem si to myslela, ale opak je, zdá se, pravdou...
Stojím těsně u škvíry ve dveřích do jídelny a světlo za mnou vrhá stín na kamennou podlahu. Začichám a překvapeně zamrkám. Do nosu mě udeří vůně několika druhů marmelád. Aniž bych přemýšlela, otevřu dveře a vejdu. Neomylně se nechám vést ke sklenici s mojí oblíbenou. Natáhnu ruku a prsty obtočím chladné sklo. Sevřu a druhou rukou sejmu víčko, které nechám dopadnout na zem. Zvuk dopadu se prázdnou místností rízléhá ještě dalších několik vteřin. Já mu ale nevěnuji pozornost, neboť mé prsty se již podruhé ponořily do marmelády.
Slastně si je strčím do úst, ale najednou ztuhnu. Vytřeštím oči a padám k zemi.
'Mám ráda malinovou!' pomyslím si, než mne zahalí věčná temnota. Navždy...
