Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vyvolaný - část sedmá

 

Byla tam tma jak v pytli, takže jediné, podle čeho jsme se mohli orientovat, byl hmat. Pořád jsem se ještě necítil na to, abych vyvolal nějáké kouzlo. A patrně se na to nebudu cítit, dokud nedostanu jídlo! Ale to bylo v tuhle chvíli něco, na co jsem si nemohl dovolit myslet. Soustředil jsem se tedy raději na cestu. A to bylo mé jediné štěstí, protože jinak bych se asi zřítil ze schodů, které tam byly.

Bacha, schody,” broukl jsem za sebe, aby se náhodou to stvoření nezřítilo tak, jak málem já.

Začal jsem po nich opatrně sestupovat a uvažoval jsem, jestli jsou ty schody přírodního původu, nebo jestli v tom mají prsty lidé. A pokud lidé, tak jestli nějáká dávná civilizace, nebo někdo součastný...

I když, ono to bylo vlastně jedno. Ať už je udělal kdo chtěl, zapomněl na osvětlení, takže jsem si opět málem namlátil hubu, když schody z ničeho nic končily opět rovným povrchem.

Tentokrát jsem se to stvoření už ale varovat neobtěžoval. Když já tady málem padám na hubu, tak on pěkně bude taky! To by bylo, abych tady byl jediná oběť! Na to rozhodně nejsem zvědavý.

Nečekal jsem, jestli opravdu hodí držku, nebo jestli to ustojí, a rovnou jsem pokračoval chodbou dál. S rukou na zdi jsem postupoval vpřed a čekal, na co narazím. A, jako by to nestačilo, opravdu jsem narazil. Nosem přímo do studenýho a hlavně pekelně tvrdýho kamene!

Zaskučel jsem, zavyl a začal sprostě nadávat v jazyce démonů. Nakonec jsem se ale uklidnil a chtěl jsem pokračoat v cestě. Ve stejnou chvíli se ale ozvalo tlumené žuchnutí a plačtivé “Jauvajs!”. Přicházelo to směrem, ve kterém byly ty zatracený schody a já si až teď uvědomil, jak moc za mnou to stvoření bylo.

Povzdechl jsem si a po hmatu jsem k němu došel. Sehnul jsem se k němu a bez dalších caviků jsem si ho vyzvedl do náruče. Potom jsem pokračoval dál chodbou, smířen s tím, že to opravdu budu já, kdo bude otloukán.

Proto jsem byl dost překvapen, když jsem již po pár krocích zahlédl světlo. No, ne, to by nebylo přesné, nezahlédl jsem světlo, ale začal jsem rozeznávat, co kolem mě je. Tedy začal jsem opět vidět. A byl jsem za to rád, protože už mě ta tma setsakra přestávala bavit!

Potom jsem se podíval na to stvoření, co jsem nesl, zamračil jsem se a postavil ho na zem. “Dál jdeš po svejch,” zabručel jsem, pokračoval v cestě a jenom protočil oči, když jsem ucítil, jak jeho ruka vklouzla do mé.

Pokračovali jsme dál a světla kolem nás přibývalo. Dorazili jsme k zákrutu chodby a já se zastavil a naznačil tomu stvoření, aby bylo zticha. Potom jsem se opatrně přikradl těsně k odbočce, odkud celou dobu to světlo vycházelo, a opatrně vyhlédl, abych věděl, co tam na nás čeká.

Nic tam ale nebylo. Teda aspoň nic, co by nás mohlo ohrozit. Jasně, byla tam pochodeň a chodba tam určitě zažila dotek lidské ruky, ale nikdo tam nebyl.

Tak jdem,” kývnul jsem na to stvoření a oba jsme vykročili do opracovaných částí chodeb, které se táhly bůh ví, kam.


 

Již jsme tím labyryntem chodeb šli hodnou chvíli a nikoho jsme nepotkali. Rozhodl jsem se, že tohoto relativního klidu využiju a vytáhnu z toho stvoření nějáký rozumy. Už jsem ho donutil promluvit, tak teď ho prozměnu donutím mluvit.

Jak se vůbec jmenuješ?” uhodil jsem na něj.

Nevím,” pokrčilo to rameny a svěsilo hlavu.

Ty nemáš jméno?” překvapeně jsem se na něj podíval.

Asi ne?” zvedlo to ke mně pohled.

Tak odteď jsi Kail,” zabručel jsem první jméno, který mi přišlo na jazyk. Nehodlal jsem na tu potvůrku volat 'hej ty', to by bylo diný.

A ty?” zeptalo se to stvoření a já pobaveně nadzvedl obočí.

Co já?” zeptal jsem se, i když jsem moc dobře věděl, na co se to stvoření, ne, vlastně teď už Kail, ptá.

Jak se jmenuješ?” zeptalo se to nasupeně.

Neodolal jsem a musel jsem se zasmát tomu, jak se to tvářilo. Opravdu, ten výraz byl k nezaplacení.

Opravdu to chceš vědět?” zeptal jsme se pobaveně a začal uvažovat, jestli mu mám říct své pravé jméno, nebo to druhé.

Pochopte, démoni mají dvě jména. Jedno je jejich pravé a je známo jenom mezi ostatními démony a většinou to tak i zůstane. A pak je tu to druhé, které si v průběhu života musí vymyslet každý démon. Je to jméno, které slouží pro účely, kdy nás někdo vyvolá. Démoni totiž strašně neradi sdělují svá pravá jména. Protože ta jména mají moc!

A já tady jak blázen uvažoval, jestli mu mám sdělit to své pravé, nebo ne. Bože, zbláznil jsem se já, nebo svět kolem mě?

Chci to vědět!” vytrhl mě z přemýšlení Kailův hlas.

Povzdechl jsem si. Vypadalo to, jako bych mu nedokázal nic odepřít.

Tak dobře, jmenuju se Azrael...” Tak, a bylo to, řekl jsem mu své pravé jméno.

Koukal jsem, jak Kail naklonil hlavu na stranu a nasadil výraz naprostého soustředění. Chvíli zíral do země, ale pak ke mě zvedl hlavu a řekl: “Azi.”

He?” nadzvedl jsem obočí a kolem hlavy mi blikaly otazníky velký jak kráva.

Zkratka,” oznámil mi a usmál se tíms vým úsměvem, který mi prostě nedával na výběr.

Nakonec jsem jenom pokrčil rameny s tím, ať mi říká jak chce, že je to vlastně jedno. Když toto bylo vyřešeno, konečně jsme opět pokračovali v cestě, protože, ani nevím jak, jsme se během toho rozhovoru zastavili.


 

Přiblížili jsme se k dalšímu rozcestí a já uvažoval, jak rozlehlý ty chodby jsou, jestli jsou opuštěný, nebo jestli tu něco je a především jsem uvažoval, jestli se máme dát nalevo, nebo napravo.

V momentě, kdy jsem začínal být v koncích, jsem zaslechl z jedné z chodeb kroky. A podle toho, jak pevně mě Kail sevřel, bylo jasné, že on je slyší taky.

Povzdechl jsem si a položil ruku na jílec katany. Potom jsme prostě čekali, až se ten někdo objeví. A naštěstí jsme nemuseli čekat dlouho. Zabralo to jenom chvilku, než chodbu napravo zalilo světlo pochodně a začalo se přibližovat k nám.

Rozhodnutý k přímé konfrontaci jsem vstoupil do chodby a čekal, až se dotyčný ukáže. A taky ukázal. Přesněji řečeno, ukázala, protože to byla stará babka.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Juuuuuuuuuuu

Kaja,13. 11. 2011 14:33

konečně mají oba jmeno huráá. ....zlomisný demon schvalně nechal kaila spadnout....no ale potom ho vzal do naruče........ ... .... .. no tím jse to virovnalo. Co bude "Azi " hihi :D dělat roseká babku ??? :) No to bude zábava.

Re: Juuuuuuuuuuu

AnnElfwind,13. 11. 2011 15:24

Ne, už dopředu ti můžu říct, že babku nerozseká. :d To by byla škoda. Uvidíš, co se stane. :D Ale kdyby ji rozsekal, tak by celá ta část v podzemí ztratila smysl. :D

Re: Re: Juuuuuuuuuuu

Kaja,13. 11. 2011 16:58

No ja jen že s jeho povahou : " Ah člověk rozsekám ho ... takova nuda" No tak to bude hooooodně zajimavé. :) ..... .... ... ... dobře není o zrovna jeho povaha ale kdiž rosekal tolik kapucinu a tak kolem tak jsem si nebyl jistí co udělá. No lip pro Aziho aspon nebude zase celej od krve. mě by ... ... ... ... .. ... Kdo azimu asi pere....... hmmm jeho oblečení musí mít červenou barvu :) no moc se těším na pokračování. :) takže ta tzv. babaka : "bachan" tam bude zajimavá :) no už se nemužu dočkat :)

Re: Re: Re: Juuuuuuuuuuu

AnnElfwind,14. 11. 2011 11:35

No, uvidíš. :D Přeci jenom, to má být horor a já plánuju udělat z toho takovej ten horor na psychologické úrovni. :D *nejen* :D